V tuto chvíli v České republice obrovsky roste poptávka po řemeslnících. Počty absolventu v těchto tradičních odborných oborech však dlouhodobě klesají. Kameníků vystudovalo cirka před deseti lety pouze jedenáct, ale v roce 2016 už to bylo pouhých pět.
Firmy, které se věnují tradičním řemeslům tak lákají studenty již při studiu do svých firem, ale bohužel to stále nestačí. Podle aktuálního vývoje na pracovním trhu je dokonce pravděpodobné, že řemeslné firmy u nás postupně zaniknout, vlivem toho, že právě lidí s takto odborným vzděláním každoročně obrovsky klesá.
Největší zájem na trhu práce je o umělecké štukatéry, pozlacovače, sklenáře, kominíky, kováře a rytce. U těchto povolání se nezaměstnanost rovná téměř nule. Volní řemeslníci se objevují jen zřídka a tak mají firmy velké problémy s pleněním zakázek. Velký podíl na tom, že nejsou obsazena pracovní místa v těchto specializovaných oborech údajně nesou firmy, které oslovují potenciální zaměstnance až v posledním ročníku jejich studia, kdy už jsou ale zamluveni většími společnostmi na klasičtější řemeslné práce, za to lépe placené.
Cestou, jak tento trend zvrátit je jedině to, že tyto obory získají větší finanční podporu na úrovni středoškolské, ale také i vysokoškolské. Oproti tomu v zahraničí jsou koncepty spolupráce krajů, firem a škol mnohem propracovanější a hlavně konkrétnější. Český systém financování nepodporuje tyto malé řemeslné obory, školy pak tedy na vzdělávání těchto studentů nesmírně doplácejí a tak otevírají možnost studovat ve větším množství klasické obory jako jsou například kuchař, číšník či kadeřník.
Například obor hodinářství přežívá jenom proto, že je vyučují nadšenci, nikoli proto, že by byl obor podporován ze strany školského systému. Dalším případem je pak například obor houslař. Kvalitní ručně vyráběné nástroje používají hudebníci po celém světě a tyto výrobky se prodávají za stovky tisíc korun. V Chebu je zrovna jedna z pěti evropských škol. Z této škole vyjde ročně cca deset absolventů. Práci mají předem zaručenou.
Jako zásadní problém pak v této věci je označena státní a evropská politika, která šíří dojem, že takovéto vzdělání je mnohem níže postaveno, než vzdělání maturitního typu.
Shrnuto a podtrženo lze říci, že rukodělná výroba není u mladé generace vůbec populární a české podniky tak jsou odkázány pouze na vlastní podporu vzdělávání svých zaměstnanců.